Přítel nebyl v práci spokojený, chodil věčně unavený, úplně zřícený, a věčně jen naštvaný. Už je to 7 měsíců, co je nezaměstnaný. Nemohu ho držet někde, kde se mu nelíbí, a tak respektuji jeho rozhodnutí o ukončení pracovního poměru. Bohužel sehnat v dnešní době práci není lehké a jelikož jsem já sama byla před nedávnem skoro rok nezaměstnaná, jelikož mi nebyla prodloužena smlouva a práce se sháněla těžko, mám pocit, že mu teď nějakým způsobem dlužím to, co tenkrát dělal on pro mě. To znamená placení celého nájmu, uživení nás, benzín a tak dále. Prostě výdaje.

Přes to jsem ale v době nezaměstnanosti obstarávala domácnost, nákupy, a chodila dva měsíce na brigádu. Přítel ale doma neudělá nic. Na brigádě byl za celou dobu tři dny, nedojde nakoupit, nic se mu nechce… Za mě tenkrát neměl žádné výdaje krom nájmu, potravin. Já ale za přítele splácím půjčku, opravy aut, pojistku, nájem, benzín, potraviny a jiné další splátky co má. Já mu to neberu za zlé, sice žijeme z ruky do huby, jak se říká, ale nějak se to zvládat musí. Spíš mě mrzí že ani nepomůže doma, nic. Jako by si dost nevážil všeho, co pro něj dělám. Od 5 hodin od rána do 15:00 jsem v práci, pak nákup, uklidit, uvařit a mohu jít spát.

K čemuž častokrát poslouchám, že ještě otravuji že s ním chci trávit čas. Chápu že je běžné takto fungovat, ale když nemůže přispět finančně a je celé dny doma, může přeci uklidit nebo dojít na nákup, občas poděkovat za vše co pro něj dělám…Spoustu mých blízkých mi vyčetlo, co vše za přítele platím a že jejich druhá polovička by pro ně tohle nikdy neudělala ale ani oni pro ní také ne. Večer jsem si s ním o tom promluvila, že chci jen slyšet díky a občas s něčím pomoci. Řekla jsem mu, že jiná žena by se na něj po tom všem vyprdla. A víte, jaká byla jeho reakce? On se mi jenom vysmál, a to bylo všechno.