Vynecháme nyní všechny války a ničení, to nemá smysl rozebírat, protože ty zelené mozky nahoře to nikdy nepochopí a všichni se chtějí pouze bránit. Což zvěř zase tak moc neumí, a právě o ní zde bude řeč. Jedni ji zachraňují, kde a jak se dá a ti druzí ji nemilosrdně vybíjejí. Jistě, co je nám po tom, že ano. My chceme leopardí kožich, a i kdyby na to měl padnout poslední žijící zástupce tohoto druhu, kožich být musí. Je to bohužel velmi smutné, ale tak to je. Matka příroda si vždy věděla se vším rady. Pokud je známo a tvrdí se to, že tak za poslední milion let například ruku člověka k ničemu nepotřebovala. A přesto mu povolila vývin a nadání rozumem. Tím ovšem spáchala sebevraždu, takže až tak moudrá není. Ale to jsme odbočili do sektoru filosofie a hned jej opustíme.  

Zvířata se umí bránit klasickému napadení jiným zvířetem. Proti zákeřně vystřelené kulce člověka však obranu nemají, a proto hynou po kusech. A je naprosto jedno, zda je to kvůli kožichu, nebo kvůli slonovině. V tom není žádný rozdíl. Jediné, čím se mnou ti tvorové bránit jsou mimikry, ale ani ty proti člověku neobstojí A aby mohl zabíjet i v noci, pořídil si tepelný dalekohled a zaměřovač.

Ten zachytí teplo a střelec může v klidu zamířit a spustit. Již několik druhů jsme takto, my lidé, dovedli k naprostému zániku a netuším, kolik je jich nyní ohrožených. Ono se přesné číslo asi stejně nedá nikde najít. Inu, raději se o tom nemluví a nepíše. Jenže tahle planeta byla dána nejen nám, ale i zvířatům. A tuhle planetu jsme měli zalidnit a ne přelidnit. Jenže původní slova už dávno nikdo nezná a pokud je zná, nebere je v potaz. Možná je ještě nějaká malá naděje, že člověk nechá zvířata na pokoji a přestane s jejich umělou regulací, a hlavně s jejich bezhlavým střílením. I když je asi možná hodně pozdě. Přesto bychom to měli zkusit.