Myslím si, že každý člověk má rád svým způsobem zvířata. Vždy, když tohle někomu řeknu, tak se ihned začne smát. Ze začátku jsem vůbec nepochopila, co tím myslí. Proč se člověk směje, když se ho zeptám, jestli má rád zvířata. A víte, jak to ten dotyčný vždycky myslel? Vždycky to myslel tak, že má rád zvířata na talíři. Vždycky mě tohle naštve, nemám ráda takovýto černý humor. Já sice nejsem vegetarián, ale když řeknu, že mám ráda zvířata, tak to znamená tak, že je mám ráda jako hlavně domácí mazlíčky. A máte doma nějaké mazlíčky anebo také máte rádi zvířata jenom na talíři a doma žádné nemáte?

 Já mám doma potkana a hada. Všichni se mi smějí, protože had potkany žere a prý se mám potkana hlídat, aby mi ho had nesežral. Samozřejmě, že je hlídám, ti dva by nebyli jistě kamarádi. Také si vzpomínám, že jako dospívající jsem měla veverku, nešla jsem v takové malé mláďátko veverky. Leželo na zemi bylo zraněné, mělo někde zranění a tekla mu krev. Tak jsem si řekla, že ho tam přeci nenechám. Měla bych z toho opravdu veliké výčitky svědomí. Moje svědomí je opravdu veliké, a tak jsem se bála tam veverku nechat. Povím vám, že během měsíce veverka zesílila a byla opravdu jako domácí mazlíček, byla opravdu chytrá a všude skákala.

A i když mi mnoho věcí rozbila, tak na ni nikdy nezapomenu. Vydržela nám doma sedm let. Musím uznat, že jsem se na ni tak moc zvyklá, že když potom zemřela, že jsem z toho byla opravdu hodně nešťastná. Samozřejmě, že jsem potom chtěla ještě další veverku, jenomže nikdy jsem ji nesehnala. Zkoušela jsem ještě chodit po lese, jestli někde nenajdu nějaké zvíře veverky, nějaké malé mládě jiného zvířete, ale bohužel se mi tohle nepodařilo. Mnoho lidí mi říká, že jsem si stejně tohle zvíře nemohla nechat. Že jsem ho měla odnést někam do záchranné stanice, jenomže si myslím, že je to úplně jedno. Když to zvíře doma přežije a já se o něj postarám, tak je mu úplně fuk, kde bude.